CESTOVNÍ PSACÍ BOX

Exponát měsíce 6 / 2021

Psací skříňka z viktoriánské zlacené mosazi (ormolu). Je osazena litými mosaznými ozdobami s rámečky a medailony, vykládanými břidlicovými destičkami s květinovými vzory zhotovenými technikou pietra dura.

Uvnitř skříňky je polstrování z modrého hedvábí a sametu. Vnitřní prostor je rozdělen na tři přihrádky určené pro psací potřeby, dopisní papíry, dva kalamáře apod. Skříňka je uzamykatelná funkčním zámečkem, který je označen jménem výrobce G. Betjemann & Sons, London. Předmět není úplný – chybí část vnitřní psací desky, která byla druhotně odtržena.

Betjemann & Sons, George Betjemann a jeho dva synové George William a John Betjemann byli inovativní výrobci luxusních skříněk a nábytku. Společnost sídlila v Londýně a působila od poloviny 19. století do konce 30. let. 20. století. Vytvářeli vysoce kvalitní šperkovnice s propracovanými otevíracími mechanismy.

Pietra dura je italský výraz pro techniku vkládání a skládání vyřezávaných, vysoce leštěných kousků barevných kamenů, které dohromady vytvářejí obraz. Pietra dura znamená „tvrdý kámen“, ale používá se i v množném čísle „Pietre dure“. Obecně tento termín zahrnuje veškeré gravírování drahokamů a umělecké řezbářství z tvrdého kamene. Např. polodrahokamů, obvykle jednoho kusu, typicky v čínském nefritu.

Ormolu či moulu (francouzský termín označující mleté zlato) se používá od 18. století. Jde o aplikaci jemně mletého vysoce karátového zlata ve rtuťovém amalgámu na předmět z bronzu či mosazi. Rtuť je odváděna v peci a zanechává po sobě zlatou dýhu známou jako „pozlacený bronz“. Při výrobě pravého ormolu se používá postup známý jako zlacení rtutí nebo zlacení ohněm, při kterém se na kousek mědi, mosazi nebo bronzu nanáší roztok dusičnanu rtuti, po kterém následuje aplikace amalgámu zlata a rtuti. Předmět je poté vystaven silnému žáru, dokud se rtuť neodpaří a zlato nezůstane přilepené ke kovovému povrchu.

Psací boxy patří k vyhledávaným sběratelským kouskům. Ve sbírkách Oblastního muzea a galerie v Mostě se nachází tento jediný exemplář, který původně patřil do vlastnictví mariánskoradčického faráře Nivarda Krákory. Po jeho smrti se v 80. letech dostala pozůstalost dílem do muzejní sbírky a dílem do archivu. Samotnou skříňku páter Krákora zakoupil ve starožitnictví a používal ji zřejmě na šicí potřeby.

Foto: Pavel Krásenský (2x), Lucie Marková (1x)

CESTOVNÍ PSACÍ BOX

Exponát měsíce 6 / 2021

Další exponáty