mostmuzeum facebook twitter google+

Výstava - „Chleba za milion“

Datum: 3.11.2016 - 3.1.2017 | Kategorie: ostatní

 Výstava Chleba za milion se věnuje období finančního kolapsu mladé výmarské republiky, kdy se hodnota německé marky rozplynula během nejhorší hyperinflace, jakou lidstvo do té doby poznalo. V poválečné období byla celá řada zemí zasažena různými formami sociálních nepokojů a revolucemi, jejichž příčina spočívala v hospodářských a měnových problémech. Mezinárodně politické okolnosti spolu v kombinaci s chybnou peněžní politikou způsobily, že těmito negativními jevy bylo nejvíce zasaženo právě Německo. 

Prvotní inflace měla svůj původ v období I. sv. války a byla důsledkem financování válečných výdajů zvýšenou emisí nekrytých bankovek namísto zvyšování daňových výnosů. Také po válce pokračovala německá vláda spolu s říšskou bankou s politikou vysokých vládních výdajů, které byly užívány k obnově poválečného hospodářství a uklidnění napjaté sociální situace v zemi. Tyto výdaje byly nadále hrazeny zvýšenou emisí nekrytých bankovek, za které Říšská banka nakupovala státní dluhopisy (tzv. monetizace dluhu). Vinu na tom měla nejenom vláda, jež se tuto politiku snažila svádět na placení reparací, ale také chybná analýza situace ze strany německých ekonomů a odborníků na peněžní politiku. Nevyhnutelným důsledkem této politiky byl pokles kurzu marky doprovázený stále se zrychlujícím růstem cen, který vedl k naprosté ztrátě důvěry obyvatel v měnový systém. To vyústilo v hyperinflační kolaps finančního systému, jaký lidstvo ještě nepoznalo. Hyperinflace vedla, kromě jiného k závažným přesunům majetku mezi jednotlivými skupinami obyvatel což vedlo k společensko-politické radikalizaci.
 
Inflace vrcholila v podzimních měsících roku 1923. V té době Říšská banka zaměstnávala na 7 500 lidí, kteří na tiskařských strojích tiskli bankovky 24 hodin denně. Kromě státní tiskárny bylo „velkovýrobou“ bankovek vytíženo ještě dalších 133 tiskáren. Autorizované bankovky emitované Říšskou bankou měly v říjnu roku 1923 nominální hodnotu více než 400 triliónů (400 000 000 000 000 000 000) marek. Kromě toho se v zemi pohybovaly neautorizované bankovky o nominální hodnotě 400 – 500 triliónů marek. Bankovek však přesto byl chronický nedostatek. Cenový index se celkem od roku 1913 do listopadu 1923 zvýšil více než 1.3 bilionkrát. Na vrcholu inflace se cenová hladina zdvojnásobovala každých 49 hodin. Hyperinflace je jedním z nejničivějších procesů jaký může ekonomiku postihnout. V Německu způsobila nebývalou ekonomickou, sociální a morální katastrofu, přičemž svými dopady byla srovnatelná pouze se zkázou, kterou po sobě později zanechala Velká hospodářská krize.  Německá krize počátku 20. let 20. století se řadí k událostem, které měly zásadní vliv na formování dějin 20. století. 

Hyperinflačním rozkladem byly zasaženy také další státy střední a východní Evropy. Československá republika se díky protiinflační, respektive deflační politice A. Rašína inflačnímu rozkladu vyhnula a to i přes to, že byla nucena převzít polovinu předválečného státního dluhu RU a byla dokonce nucena splácet spojencům polovinu požadovaných válečných reparací Rakousko – Uherska jako tzv. „příspěvek za osvobození“. Na mírové konferenci v roce 1919 se dokonce projednávala možnost zabavení plzeňské Škodovky jako forma reparací.