mostmuzeum facebook twitter google+

Svobodný stát Sasko 2014 – 2020

 

Projekt v Programu spolupráce Česká republika – Svobodný stát Sasko 2014 – 2020 „Umění pozdního středověku v hornické oblasti Krušnohoří“  

 

 

 

Aktivity 

V dubnu 2019 v rámci reciproce zapůjčilo Oblastní muzeum a galerie v Mostě do Oblastního muzea v Chomutově jeden ze svých sbírkových předmětů. Jedná se o epitaf Jindřicha Piscatora (inv. č. UOM 0477), přenesený do muzejních sbírek z děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Epitaf do roku 2021 nahradí v dlouhodobé expozici chomutovského muzea Všemu světu na útěchu oltář sv. Barbory, který je aktuálně restaurován.  Reciproční výpůjčka epitafu Jindřicha Piscatora († 1568–1569) umožňuje znovu vystavit dílo, které bylo po dlouhou dobu skryto očím návštěvníků. Současně je to příležitost upozornit na výročí 450 let od úmrtí významné mostecké osobnosti. Nejen vlastní latinský nápis na epitafu, ale také prameny dokládají, že Jindřich Piscator se těšil obecnému uznání za své aktivity ve městě. Nápis psaný v šesti řádcích praví, že „Na malou desku se nevejdou jeho ctnosti, / jichž bylo a je svědkem toto město Most.“ Deska je tak připomínkou jeho velkého vlivu na dění v Mostě, kde byl jedním z hlavních propagátorů luteránského vyznání a působil coby radní a také mostecký rychtář (1566).  V případě epitafu se jedná o reprezentativní náhrobek, u kterého si někteří badatelé pokládají otázku, zda již v době svého vzniku byl instalován v mosteckém kostele. Důvody k pochybnostem vyvolávají především dochované údaje o sporech při pohřbívání v kostele pro rozdílné vyznání. Navzdory těmto úvahám epitaf svou proveniencí přísluší do skupiny děl z výzdoby děkanského kostela a ať či onak odráží jednu z jeho důležitých historických etap. Vypráví příběh vysoce kultivovaného města 16. století, jehož společenský život se soustředil kolem městského kostela, v té době budovaného a nákladně vybavovaného. Malovaný epitafní náhrobek zachytil rodinu Jindřicha Piscatora, otce s třemi syny a manželku s dcerou. Celý výjev svou ikonografickou skladbou tradičně odkazuje ke spáse člověka. Za jeho osobitým pojetím lze zřejmě hledat samotného Piscatora, který byl magistrem lipské univerzity a zastáncem reformace. V pozadí výjevu s rodinou jsou do krajiny usazeny dvě scény – Křest Krista v Jordánu a neidentifikované postavy dvou mužů kráčejících si v ústrety, centrální zobrazení pak vrcholí Trůnem milosti, nad kterým je v trojúhelném štítovém nástavci umístěn Kristus při Posledním soudu.  

Dílo je příkladem „výtvarné kultury vznikající v prostředí reformačních církví na území Čech“, především sepulkrálního umění, kde luteránská kultura navzdory staletím zanechala nesmazatelnou stopu. Z výtvarného hlediska je jeho tvůrce řazen do okruhu v blízkosti dílny Lucase Cranacha st. a Lucase Cranacha ml. Obecné přijímání této tvorby a její recepce nejsou v tomto prostředí nijak neobvyklé, už proto že sám Lucas Cranach st. byl nejen přítelem Martina Luthera, ale i jiných náboženských reformátorů a také humanistů.  

Připravila Mgr. Jitka Šrejberová, Ph.D. 

 

 

Výběr literatury

HORNÍČKOVÁ, Kateřina, ŠRONĚK Michal (eds). Umění české reformace (1380-1620). Praha 2010.  

MANNLOVÁ, Heide, NOVÁKOVÁ, Zdenka. Severočeské umění 14.–18. století: Průvodce expozicí v přesunutém gotickém kostele v Mostě. Ústí nad Labem, 1988. 

MANNLOVÁ-RAKOVÁ, Heide. Kulturní památka Most: Děkanský kostel a jeho stavitelé. Praha 1988.  

OTTOVÁ, Michaela, ROYT, Jan. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě v době konfesních změn (1517–1594). Ústí nad Labem 2014.