MM MM MM MM MM MM MM
DE Deutsch   EN English
youtube mostmuzeum facebook twitter

Tónované litografie z alba Königreich Böhmen

Exponát měsíce 8 / 2024

Exponát měsíce představuje výběr dvou tónovaných litografií z alba Königreich Böhmen. Toto album vedut, které vydal Eduard Hölzel v Berlíně v roce 1864, obsahuje 57 vedut – litografií, z nichž některé byly kolorovány. Jednotlivé listy alba zobrazovaly tehdejší podobu zámků, hradů i měst, které od té doby prošly často razantní proměnou. Proto je pro nás toto album tak významné.  Konec 18. století a  první polovina 19. století znamenal zvýšený zájem o architektonické památky. V období romantismu šlo i o různé zříceniny, rozvaliny architektury a podobně, které právě díky tomuto zájmu chytly doslova druhý dech. Tento zájem trval až do poloviny 19. století a podnítil nakladatele Eduarda Hölzela, aby vydal ve spolupráci s malíří, kreslíři a litografy Augustem Carlem Haune, Františkem Kalivodou a Edvardem Heroldem album vedut Království českého.  O tehdejší podobu míst, která do dnešní doby byla výrazně proměněna, je zájem i v dnešní době, a tak nakladatelství Argo v roce 2007 toto album vedut znovu vydalo. V rámci exponátu měsíce představujeme v srpnu dvě litografie, abychom návštěvníky podnítili v rámci dovolených třeba k jejich návštěvě těchto míst v dnešní podobě.

Zámek Worlik / Schloss Worlik

Zámek Orlík (tehdy zámek Worlik) je doložen již počátkem 14. století jako pevnost, která sloužila jako ochrana obchodní stezky a jako místo výběru cla z plavby po Vltavě. Na přelomu 13. a 14. století byl rozšířen do podoby pevného gotického hradu. V průběhu doby měnil Orlík často nejen majitele, ale i svou podobu – nejčastěji po požárech, které hrad postihovaly téměř v každém století. Jednu z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších přestaveb realizovali po devastujícím požáru počátkem 16. století v renesančním duchu Švamberkové, kteří hrad nechali důkladně opravit, následně rozšířit a zvýšit o druhé patro. V první polovině 18. století pak bylo přestavěno severozápadní a následně jihozápadní křídlo Orlíka. Na litografii je vidět poloha zámku ještě před stavbou orlické přehrady, která byla vybudována v letech 1954 – 1961. Zámek je obklopen rozsáhlým anglickým parkem, ale právě kvůli stavbě přehrady se z původní rozlohy 180 ha dochovalo dnešních 140 ha, a přehrada tak dnes tvoř íjednu z přírodních hranic parku. Současným majitelem zámku je Jan Nepomuk Schwarzenberg, syn Karla VII. Schwarzenberga.

Zwikow / Klingenberg

Historie hradu Zvíkova/Zwikow je spojena s královským rodem Přemyslovců. Jeho založení uskutečnil pravděpodobně Přemysl Otakar I., který výměnou za šest vesnic získal i skalnatý ostroh, na kterém je hrad vybudován. Zvíkov tak patří k nejvýznamnějším stavbám české středověké světské architektury. Na hradě rád pobýval i král Václav I. Když v červenci 1247 mladý kralevic Přemysl Otakar vedl proti svému otci odboj, zůstal Václavovi I. věrný pouze hrad Zvíkov spolu s Loktem a Mostem. Právě na Zvíkově přijal král Václav I. poselstvo svého syna a české šlechty, které dal na hradě uvěznit. Výstavba Zvíkova se v polovině 13. století postupně rozšiřovala o královský palác a opevnění. Největší slávu získal hrad za vlády Karla IV, který jej dal důkladně opravit, a rád v něm i pobýval. Než byl dostaven hrad Karlštejn, sloužil Zvíkov i jako dočasné útočiště korunovačních klenotů. Ztrátou této výlučnosti klesl i význam Zvíkova jako předního královského hradu a ten začal často měnit majitele. V roce 1719 přešel hrad do vlastnictví Schwarzenbergů, kteří zahájili postupně zajišťovací práce, díky kterým byla zachráněna například kaple, ale i některé nástěnné malby. Stav zdiva královského paláce byl již natolik špatný, že se roku 1829 zřítila Nová brána, a pak následoval i sesuv části paláce nad řekou. Proto byla po roce 1880 zahájena rekonstrukce královského paláce i hradeb. Původní kamenné prvky mají lehce narůžovělou barvu a jsou od nově vsazených částí snadno rozeznatelné.  Stejně jako nedaleký zámek Orlík byl i hrad Zvíkov dotčen stavbou orlické přehrady, takže na litografii patrný skalní ostroh dnes vyčnívá pouze částečně nad přehradu. Až do roku 1948 byl hrad v majetku Schwarzenbergů. Nyní je ve správě Národního památkového ústavu. 

Text: Olga Kubelková


Další exponáty